Autoři

Narozen 23. 5. 1929 v Hradci Králové, zemřel 3. 4. 2008 v Praze.

Český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, jedna z nejvýraznějších osobností českého poválečného umění. Autor mimořádně rozsáhlého díla – vytvořil přes osm set soch a dvanáct knih.

Vystudoval Vyšší školu sochařsko-kamenickou v Hořicích (1946–1950) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. Josefa Wagnera (1950–1955). Byl členem skupiny Trasa 54, která se hlásila k odkazu meziválečné avantgardy. V 60. letech často cestoval a vystavoval v zahraničí – roku 1967 reprezentoval Československo na bienále v São Paulu a jeho čtyřmetrový Strom života byl vystaven na světové výstavě Expo ’67 v Montrealu.
Preclík pracoval s kamenem, kovem i dřevem, které považoval za živý materiál schopný nést lidský příběh. Dřevo často mořil, polychromoval či doplňoval kůží a textilem. Témata jeho soch vycházejí z humanistických a existenciálních motivů – zkoumání lidské identity, paměti, vztahu k civilizaci i k duchovním hodnotám. Typické jsou cykly jako Trůny, Antistroje, Depozitáře či Vlastnosti.
Byl spoluzakladatelem Mezinárodních sochařských sympozií v Hořicích (od roku 1966) a po roce 1989 stál u jejich obnovy. V 90. letech působil jako profesor a první děkan nově založené Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Aktivně se zapojoval do kulturního i veřejného života – byl předsedou SVU Mánes, Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska i PEN klubu.
V jeho rodném Hradci Králové a v Bechyni existují stálé expozice jeho děl. Z pozdních let pochází i jeho poslední rozsáhlý projekt – Křížová cesta 21. století u Kuksu, dokončená po jeho smrti roku 2008, symbolické završení jeho uměleckého i lidského odkazu.
Vladimír Preclík byl tvůrcem hlubokého etického rozměru, který dokázal spojit mistrné řemeslo s filozofickým myšlením a osobní pokorou.